Čarodějnictví

Zlí duchové

V průběhu 16. století mnoho lidí věřilo, že čarodějnictví, spíše než působení Boží vůle, nabízí přesvědčivější vysvětlení náhlého a nečekaného neštěstí, jako je smrt dítěte, špatná úroda nebo úhyn dobytka. V některých částech země se hon na čarodějnice stal posedlostí.

Zákon o čarodějnictví

V roce 1542 přijal parlament zákon o čarodějnictví, který definoval čarodějnictví jako trestný čin, za který hrozil trest smrti. O pět let později byl zrušen, ale v roce 1562 byl obnoven novým zákonem.

Další zákon byl přijat v roce 1604 za vlády Jakuba I., který se o démonologii živě zajímal a dokonce o ní vydal knihu. Zákony z let 1562 a 1604 přenesly souzení čarodějnic z církve na běžné soudy.

Hon na čarodějnice

Formální obvinění proti čarodějnicím – což byly obvykle chudé, starší ženy – dosáhla vrcholu na konci 16. století, zejména v jihovýchodní Anglii.

V letech 1560 až 1700 zde bylo souzeno 513 čarodějnic, popraveno však bylo pouze 112 z nich. Poslední známá poprava se uskutečnila v Devonu v roce 1685.

Poslední procesy se konaly v Leicesteru v roce 1717. Celkově se předpokládá, že v Anglii bylo za čarodějnictví popraveno asi 500 lidí.

Magické síly

V roce 1736 přijal parlament zákon, který zrušil zákony proti čarodějnictví, ale ukládal pokuty nebo vězení lidem, kteří tvrdili, že jsou schopni používat magické síly.

Když byl zákon předložen v Dolní sněmovně, vyvolal mezi poslanci velký smích. Jeho propagátorem byl John Conduit, jehož manželka byla neteří sira Isaaca Newtona, otce moderní vědy, ačkoli se živě zajímal o okultismus.

Zákon byl zrušen v roce 1951 zákonem Fraudulent Mediums Act, který byl zase zrušen v roce 2008.

V roce 1824 parlament přijal zákon Vagrancy Act, podle kterého se věštění, astrologie a spiritismus staly trestnými činy.