Byl Jimmy Carter nejpodceňovanějším prezidentem v dějinách?“

Eizenstatova kniha má téměř 900 stran a vyžaduje investici, která může vysvětlit více například o energetické politice, než by kdokoli chtěl vědět. Celkově se však ukazuje jako překvapivě dobré čtení a zaplňuje mezeru na polici s prezidentskými knihami.

Ačkoli je Carter sám plodným autorem a autoři jako Douglas Brinkley, Mark Bowden a Lawrence Wright se zabývali konkrétními obdobími jeho života, dosud nikdy neexistovaly uspokojivé ucelené dějiny jeho prezidentství. Eizenstat tuto mezeru zaplňuje a zjevně stojí v čele vlny nových knih o Carterovi, na nichž v současnosti pracují Jonathan Alter a Kai Bird.

V Eizenstatově podání byl Carter veskrze slušný idealista s dobrými úmysly, který řešil těžké otázky, jako je energetika, potýkal se s ekonomickými problémy a prosazoval lidská práva, to vše s elánem a odhodláním. Uzavřel mír mezi Izraelem a Egyptem, ratifikoval smlouvu o Panamském průplavu a zahájil vojenskou výstavbu v reakci na sovětskou agresi, kterou Reagan urychlil. Navzdory trestající inflaci a nezaměstnanosti byl hospodářský růst za Cartera téměř stejně vysoký jako za Reagana a v procentuálním vyjádření zvýšil státní dluh méně než Reagan nebo oba Bushové.

Podle Eizenstatova vlastního popisu byl Carter také prudérní a pedantský, v poznámkách opravoval gramatiku, „jako by byl mým učitelem na základní škole“, a příliš se ponořoval do detailů, jako když požadoval odhady světových zásob ropy v čtverečních mílích místo v barelech.

Příliš dlouho stál při své nezkušené „gruzínské mafii“ a měl od začátku jmenovat silného šéfa štábu. Snažil se toho dělat příliš mnoho najednou, jak varovala i jeho manželka Rosalynn. Měl moralizátorské sklony, když vyškrtl kongresmana ze seznamu pozvaných na Camp David, protože žil se ženou mimo manželství.

V širším měřítku „neměl rád politiky a necítil se dobře v běžné hře politických kompromisů“ – a byl přítěží pro zemi, která potřebovala pozvednout náladu. Jeho inaugurační projev byl „tónová báseň, ale s pokleslou notou“. Energický projev k národu zahájil slovy: „Dnes večer s vámi chci vést nepříjemný rozhovor o problému, který nemá v našich dějinách obdoby“. Při oslavě vzniku ministerstva školství řekl rozradostněnému davu: „Tahle věc nebude fungovat tak dobře, jak si myslíte.“

.