Elvis Presley Biography

Jednou z mála stálic v Elvisově životě během jeho raných let byl kostel First Assembly of God Church, kde s rodiči zpíval ve sboru, a také Lawhonova základní škola na Lake Street, kterou začal navštěvovat na podzim roku 1941.

Jako samotář, zvyklý hrát si spíše sám než s několika kamarády, se Elvis brzy naučil číst a hodiny si krátil nad svou malou sbírkou komiksů. Znovu se také seznámil s nepřítomností svého otce.

Využívajíce zvýšených pracovních příležitostí vytvořených vstupem Ameriky do druhé světové války, Presleyovi se přestěhovali na pobřeží Mississippského zálivu, kde Vernon a jeho bratranec Sales našli v roce 1940 zaměstnání v loděnici Moss Point nedaleko Pascagouly.

Přestěhování trvalo jen krátce. Stýskalo se jim po rodině a přátelích, a tak se Vernon a Gladys asi po měsíci vrátili do East Tupelo. Většinu roku 1942 žil Vernon odděleně od rodiny v Mississippi, Alabamě a nakonec v Memphisu ve státě Tennessee, kde pracoval v továrně na výrobu munice a zároveň se vracel do East Tupela, aby byl o víkendech s Elvisem a Gladys.

Vernon do konce války našetřil dost peněz na to, aby mohl zaplatit zálohu 200 dolarů na čtyřpokojový dům na Berry Street v hodnotě 2000 dolarů. Kupodivu osobou, která mu nemovitost prodala, nebyl nikdo jiný než Orville Bean, kvůli jehož pozměněnému šeku skončil Vernon předtím ve vězení.

A krátce nato to byla Beanova dcera Oleta Grimesová, která Elvise povzbudila k jeho vůbec prvnímu veřejnému vystoupení, když na Den dětí soutěžil v rozhlasové soutěži talentů na každoročním Mississippi-Alabama Fair and Dairy Show v centru Tupela. Grimesová, která byla zároveň Elvisovou učitelkou v páté třídě, byla ohromena jeho zpěvem během ranních modliteb.

Podle legendy Elvis s brýlemi na očích a ve stoje na židli, aby dosáhl na mikrofon před několika stovkami lidí, vyhrál druhé místo, když bez doprovodu zazpíval „Old Shep“, slzopudnou píseň Reda Foleyho o chlapcově drahém, zesnulém psovi. Elvisovu cenu údajně tvořily volné vstupenky na všechny atrakce na pouti a pět dolarů.

Průzkum, který provedl Bill Burk pro svou knihu Early Elvis:The Tupelo Years, tento mýtus vyvrátil. Rozhovory s Elvisovou rodinou a přáteli, stejně jako komentáře samotného Elvise, potvrzují, že skutečně zpíval „Old Shep“ bez doprovodu a že v páté třídě krátce nosil brýle. Na veletrhu se však neumístil na druhém místě. Možná se umístil na pátém místě, ale pravděpodobně nezískal žádnou cenu.

Elvisův nedostatek hudebního doprovodu se brzy vyřešil, když mu matka koupila k jedenáctým (nebo možná desátým, podle některých verzí příběhu) narozeninám kytaru od Tupelo Hardware Company. Gladys v ní viděla levnou a bezpečnou alternativu ke kolu, které si Elvis původně přál. Strýc Vester ho naučil různé akordy a Elvis začal zpívat a hrát v kostele a v pořadu WELO Saturday Jamboree, populární rozhlasové talentové show vysílané z místní soudní budovy.

Jamboree WELO přineslo Elvisovi první přímý kontakt se showbyznysem. Mississippi Slim, vlastním jménem Carvel Lee Ausborn, byl hvězdou pořadu, který kombinoval country hudbu s komedií, a nejenže Elvise podporoval na kytaru, ale také ho učil nové akordy a písně. Slimův mladší bratr James Ausborn chodil do Elvisovy třídy na East Tupelo Consolidated a chlapci občas navštěvovali Slima ve studiu rozhlasové stanice WELO, kde měl vlastní polední show. Elvis tak dostával další příležitost získat instrukce, co má zpívat a jak hrát.

Inspirován country hudbou, kterou slýchával každou sobotu večer v rádiu z Grand Ole Opry, a také zvuky s příchutí gospelu, které se každou neděli ráno rozeznívaly kolem kostela, byl Elvis naplněn touhou po učení a chutí stýkat se s hudebníky, jako byl Slim, který se zřejmě znal s některými velkými hvězdami, jako byl zpívající kovboj Tex Ritter. Přesto nikdo, včetně Elvise, nemohl tušit, že už nastoupil cestu, která ho přivedla ke slávě a bohatství.

V létě 1946, kdy si Elvis nemohl dovolit splácet svůj dům na Berry Street, se s rodiči přestěhoval z East Tupelo do sousedního města Tupelo a brzy se ocitl v jeho verzi chudinské čtvrti. Mulberry Alley se nacházela naproti Shake Rag, tupelské černošské čtvrti, a dům Presleyových tam byl jen o málo víc než chatrč.

Půl míle odtud se nacházela Milam Junior High School, kam Elvis na podzim nastoupil do šesté třídy. Byl to průměrný žák, příliš uzavřený na to, aby udělal větší dojem na učitele i spolužáky. Teprve když si v sedmé třídě začal nosit do školy kytaru a hrát na ni během oběda, situace se změnila.

Mezitím Elvis a jeho rodina měnili adresy stejně často jako Vernon měnil zaměstnání. Mezi Vernonovým výdělkem – ačkoli nebyl ambiciózní, jen zřídkakdy byl nezaměstnaný – platem, který Gladys dostávala za práci v prádelně Mid-South, a penězi z řady půjček se jim dařilo držet hlavu nad vodou a v druhé polovině roku 1947 už Presleyovi bydleli na North Green Street, která se nacházela v „barevné“ čtvrti.

Někteří jeho bílí spolužáci se na Elvise dívali s despektem, musel být také v místní černošské komunitě považován za vetřelce, přesto ho hudba, kterou slyšel na ulicích, v okolí kostelů a vycházející z klubů a barů, přitahovala jako magnet. Byla zemitá, divoká a především vzrušující a odrážela pestré oblečení, způsob mluvy a v některých případech i chování účastníků. Pro chudého chlapce s omezenými komunikačními schopnostmi, ale s expanzivními sny a otevřenou myslí to musel být vzrušující zážitek.

V době dospívání měly hudební a stylistické vlivy, které Elvis nacházel ve svém okolí, skutečný vliv na formování jeho osobního stylu. Více o dospívání Elvise Presleyho se dozvíte v následující části.