Mickey Gilley

Mickey Leroy Gilley se narodil 9. března 1936 v Natchezu ve státě Mississippi. Nejvíce se proslavil jako zpěvák country a hráč na klavír, v 17 letech se přestěhoval do Houstonu, kde začal hrát rock n roll v místních klubech a pro místní label Minor vystřihl skladby „Tell Me Why“ a „Oo-ee-baby“. U různých vydavatelství – Dot (Memphis), Rex (New Orleans), Khoury (Lake Charles, Louisiana) – zaznamenal malý úspěch, až v roce 1960 natočil pro Potomac skladbu „Is It Wrong“, která se stala regionálním hitem. Vydavatelství bohužel zaniklo a Mickey to dál zkoušel na značkách Lynn, Sabra a Princess.

Vystupoval do značné míry v rock n rollovém klavírním stylu svého bratrance Jerryho Lee Lewise (a dalšího bratrance, reverenda Jimmyho Swaggarta). V roce 1964 založil vlastní vydavatelství Astro a vydal album nazvané podle Lewisova úspěchu „Down the Line“. Album bylo znovu vydáno na značce Paula a stalo se regionálním hitem. Velký úspěch se mu však nadále vyhýbal, i když měl z alba menší hit „Now I Can Live Again“. Na jedné z Astro session natočil verzi starého hitu George Morgana „Room Full of Roses“, která se hrála v místním vysílání a kterou si pro celostátní vydání vybralo vydavatelství Playboy Hugha Heffnera. Skladba se dostala na první místo v country hitparádě. Po dalších dvanácti hitech u tohoto vydavatelství Playboy převzalo vydavatelství Epic a Gilley se tam přesunul, aby dosáhl svých nejkonzistentnějších albových a singlových úspěchů.

Nyní vystupoval přímo s country materiálem vedeným klavírem. V 80. letech postupně přešel k popovějšímu zvuku, což mu přineslo další úspěchy nejen v countryových, ale i popových žebříčcích. Ještě předtím však měl v průběhu 70. let řadu countryových hitů, často revivalů jako „I Overlooked An Orchid“ (Carl Smith – č. 1, 1974), „City Lights“ (Bill Anderson – č. 1 1975), „Window Up Above“ (George Jones – č. 1 1975), „Bring It On Home“ (Sam Cooke – č. 1 1976). Jeho směs rockabilly, honky tonk a uptown country přinesla další hity: „Chains of Love“ (č. 9, 1977), „Honky Tonk Memories“ (č. 4, 1977) a „Here Comes The Hurt Again“ (č. 9,1978).

Celkově měl Gilley v letech 1974 až 1986 v americké country hitparádě 33 singlů v Top 10, z nichž 17 dosáhlo prvního místa. Mezi největší hity patřily „Don’t the Girls All Get Prettier at Closing Time“ (č. 1), „Overnight Sensation“ (č. 7, oba 1976), předělávky hitu Bena E. Kinga „Stand By Me“ a Buddyho Hollyho „True Love Ways“ (oba č. 1 v roce 1980).

V roce 1971 propůjčil své jméno k otevření slavného country nočního klubu Gilley’s v texaské Pasadeně. Jeho kariéra dostala velký impuls, když se klub i jeho hudba výrazně objevily ve filmu „Urban Cowboy“ z roku 1980. Soundtrack obsahoval coververzi Buddyho Hollyho, která se dostala na první místo. Klub byl uzavřen v roce 1989 a budova byla později téhož roku těžce poškozena žhářstvím. Nový klub Gilley’s byl otevřen v roce 2003 v oblasti Dallas-Fort Worth. A v divadle a bistru Gilley’s Theatre and Diner v Bransonu se zpěvák ujal úspěšné rezidence v tomto městě v Missouri.

Jeho poslední úspěšná nahrávací činnost byla v roce 1988, kdy vydal album „Chasin‘ Rainbows“ na značce Airborne, z něhož vzešel jeho dosud poslední singl v Top 40, když se skladba „She Reminded Me Of You“ dostala na 23. místo country hitparády.

V červenci 2009 Gilly utrpěl při pádu zranění zad a byl letecky převezen na ošetření do Houstonu, ale následně se vrátil do Bransonu a vystupuje ve svém tamním divadle. Na Facebooku má informační stránku, na níž pravidelně posílá svým členům videozprávy. Nedávno vyšla společná biografie o třech bratrancích, Jerrym Lee Lewisovi, Jimmym Swaggertovi a Mickeym, nazvaná „Unconquered“ od J. D. Davise, kterou si musí přečíst každý fanoušek jejich hudby, rock n rollu, country a gospelu.