Skrytý intelektualismus Shrnutí

Kyle Cooke

5. září 2103

V knize Skrytý intelektualismus začíná Gerald Graff odvěkým argumentem o rozdílu mezi „chytrostí knih“ (intelektualismem) a „chytrostí ulice“. Graff vysvětluje, že v mnoha případech může tato knižní chytrost nabývat různých podob a skrývat se v tom, co lidé nazývají chytrostí ulice, tedy ve „skrytém“ intelektualismu. On sám si uvědomil, že je intelektuálně nadaný, když si všiml, že při diskusích s přáteli o sportu používá rozumové a argumentační strategie. Graff popisuje, že prostřednictvím argumentace a zdůvodňování projevoval svou intelektuální stránku. Čtenáři také uvádí další příklad objevení skrytého intelektualismu, když vypráví příběh Michaela Warnera, muže, který si také uvědomil svou intelektuální stránku prostřednictvím argumentace, až na to, že místo sportu argumentoval křesťanskými letničními názory svých rodičů.

Graff pak přechází k trochu temnějšímu tónu, když hovoří o tom, že na intelektualismus se často pohlíží s despektem a je označován za šprta nebo podivína. Vysvětluje, že se jako dítě bál projevit svou intelektuální stránku ve strachu, že se stane terčem nadávek a šikany, a tak tuto svou stránku potlačoval. Tím, že se však dál bavil o sportu (o těch cool věcech), jen navazoval na svůj skrytý intelektualismus.

Nakonec Gerald Graff čtenáři popisuje, jak důležité je učit tomuto intelektualismu děti, které si intelektualismu v sobě nevšímají. Graff vysvětluje, že vnesením kultury mládeže do učebních osnov mohou děti snáze přejít k intelektuálnějším předmětům. Dále pokračuje tím, že pokud se děti dokáží vášnivě hádat o sportu, hudbě a popkultuře, pak snad mohou tuto vášeň nasměrovat k diskusi o klasických literárních dílech a dalších učenějších předmětech. Na závěr říká, že pomáhat dětem, aby se staly intelektuály, a ne je v sobě jen hledat, je stále ještě práce.