Významní Rusové: Grigorij Orlov

Grigorij Orlov byl ruský státník a oblíbenec Kateřiny Veliké, který zorganizoval převrat s cílem dosadit ji na ruský trůn a následně pomáhal carevně vládnout zemi.

Rodinný původ

Grigory Orlov se narodil 17. října 1734 v ruské šlechtické rodině, z níž vzešlo několik významných státníků, diplomatů a vojáků. Grigorij Orlov starší sloužil carovi a dosáhl hodnosti státního rady. Na počátku 40. let 17. století byl jedním z viceguvernérů města Novgorod. Oženil se pozdě a jeho manželka byla třikrát mladší než on.

Měli devět synů, ale jen pět z nich přežilo. Každý z těchto pěti bratrů pokračoval ve velkých službách a činech na ruském dvoře; Grigorij se stal milencem Kateřiny II, Alexej měl velet ruské flotile ve válce proti Turkům, Vladimír se stal senátorem a Fjodor a Ivan se stali komořími po převratu, který dosadil na trůn Kateřinu II a zároveň zabil jejího manžela Petra III.

Kateřinin milenec

Grigory začal svůj milostný poměr s Kateřinou v době, kdy byla teprve velkokněžnou. Podrobnosti o dětství Grigorije Orlova unikly historii, ale je známo, že se vzdělával v kadetském sboru v Petrohradě. V roce 1749 zahájil vojenskou kariéru v sedmileté válce v letech 1756-1763, celosvětovém vojenském konfliktu, který zasáhl řadu zemí včetně Ruska.

Orlov byl důstojníkem v dělostřelecké divizi, zatímco jeho dva bratři, Alexej a Vladimír, byli pouze řadovými vojáky v gardě. Během služby v hlavním městě jako dělostřelecký důstojník se zalíbil budoucí carevně Kateřině a v roce 1762 vedl spiknutí s cílem svrhnout a zavraždit jejího manžela Petra III.

Portrét mladého hraběte Grigorije Orlova od A. Černého, konec 60. let 17. století

Orlov byl velmi silný a pohledný muž, vždy oblíbený u žen. Došlo k jednomu incidentu, který se týkal poměru mezi Orlovem a kněžnou Kourakinou, milenkou jeho kolegy Pjotra Šuvalova. Konflikt mezi oběma muži skončil soubojem, v němž Orlov Šuvalova zabil. Celý sled událostí provázel velký skandál.

Zvěsti o této události se dostaly k uším Kateřiny a ta se ze zvědavosti chtěla setkat s mladíkem, o jehož velkých milostných výkonech se veřejně mluvilo. Orlov byl velkovévodkyni tajně představen, a když se z nich stali milenci, odhalila mu své ambiciózní plány na převzetí trůnu po svém manželovi. Orlov byl rozhodnut učinit Kateřinu svou jedinou panovnicí a začal shromažďovat tým příznivců.

Po převratu v roce 1762

Petr III. byl Kateřinin manžel na trůně krátce a jako panovník i manžel selhal. Jedním z příkladů jeho zanedbávání Kateřiny bylo, že ještě několik měsíců po svatbě byla pannou. V pozdějších letech si tento trpký začátek osobního života více než vynahradí.

Jakmile se císařovna Kateřina II. viděla pevně usazená na trůně, odměnila účastníky povstání tím, že je obdarovala tituly a penězi. Grigorij Orlov byl povýšen do hodnosti generálmajora a byl mu udělen hraběcí titul. Byl jejím oblíbencem a prvním rádcem. Kromě hezkého vzhledu a stručnosti neměl Orlov ani výhody šlechtického původu, ani dobré vzdělání.

Orlovova povaha a osobnost

Podle Kateřiny II, která měla vždy spíše sklon zveličovat přednosti svých milenců, byl Orlov málo vzdělaný a jeho znalost francouzštiny byla tak omezená, že v ní neuměl číst a nerozuměl poezii. Kateřina ho však považovala za „úžasné stvoření, obdařené krásou, nádhernou duší a inteligencí“.

Portrét hraběte a knížete Grigorije Orlova od Vigilia Erichsena

Považovala ho za nejkrásnějšího muže té doby. Své bratry předčil krásou, silou, odvahou i rozhodností. Měl vřelé srdce a byl bezohledně štědrý. Bohužel však byl občas indiskrétní, takže působil méně kultivovaně, než pravděpodobně byl.“

Orlov byl velmi vtipný, měl poměrně přesný přehled o aktuálním dění a v dřívější části Kateřininy vlády byl užitečným a sympatickým rádcem. S velkým nadšením se ujal otázky zlepšení života poddaných a jejich částečné emancipace. Jako předseda Svobodné hospodářské společnosti byl také jejich nejvýznamnějším zastáncem ve velké komisi z roku 1767, ačkoli jeho hlavním cílem bylo potěšit císařovnu, která v dřívějších letech projevovala velkou liberálnost.

Vědecký koníček

Orlov měl zálibu v přírodních vědách. Rád zkoušel různé jednoduché pokusy z chemie a fyziky a císařovně horlivě popisoval, jak sklenice naplněná vodou po zmrznutí praskne. Vybavil si hvězdárnu s dalekohledem, kde trávil hodiny pozorováním neuvěřitelných výhledů.

Vědou se samozřejmě zabýval jen amatérsky, ale byl to právě Orlov, kdo koupil a shromáždil dokumenty po ruském vědci Michailu Lomonosovovi po jeho smrti. Seznámil také carevnu s tehdy neznámým vynálezcem Ivanem Kulibinem a satirickým spisovatelem Denisem Fonvizinem.

Boj s velkým morem

Orlov se vždy zdržoval účasti na politickém životě země. Zahraničních styků se účastnil pouze na Kateřinino naléhání, ale zahraniční diplomaté v něm nikdy neviděli spolehlivého partnera. Neměl žádný konkrétní politický postoj a často měnil své názory. Jeho dvorský život přerušila epidemie moru v Moskvě, kam byl vyslán, aby katastrofu řešil.

Císařovna již předtím vyslala pomoc, aby šířící se nemoc zastavila, ale nemělo to žádný účinek. Bylo nutné, aby se do Moskvy vydal nějaký autoritativní muž, který by je přiměl podřídit se předepsaným předpisům a dodržovat větší čistotu než obvykle. Grigorij Orlov měl odvahu odjet a postavit se moru i pověrám. Hrabě Orlov, obdařený císařovnou výjimečnými schopnostmi, dorazil do města.

Rodinný erb Orlovců

Zřídil preventivní výkonnou komisi, přijal opatření k zajištění zásobování obyvatelstva, které ve městě ještě zůstalo, a zvýšil počet karanténních stanic a nemocnic. Zakázal a zabránil všem druhům shromáždění. Nemocným poskytoval nejen bezplatnou stravu, ale také ošacení a peníze. Nabídl využití vlastního domu jako nemocnice, byl otevřen státem financovaný sirotčinec, více než šest tisíc domů s nemocnými obyvateli bylo dezinfikováno.

Podle současníků Orlov osobně navštěvoval nemocnice, poskytoval pomoc nakaženým, vystupoval mezi lidmi a účastnil se náboženských procesí. Na jeho pokyn byli mrtví pohřbíváni na zvláštních hřbitovech. Nemoc nakonec podlehla neustálé Orlovově péči a kruté zimě.

Po návratu do Petrohradu našel Grigorij Orlov v Kateřině vděčnou panovnici. Dostalo se mu velmi vřelého přijetí. Na jeho počest byla vyražena zvláštní medaile „Za vysvobození Moskvy od moru“ a v zahradách Carského Sela byla vztyčena triumfální mramorová brána s nápisem „Moskva zachráněna od pohromy Orlovem“.

V tomto období začal Orlov přehánět své vyhlídky, jeho počínání hraničilo s okázalostí. Lichotil si, jaký má přístup k carevně, a přestože ji jeho arogantní sebevědomí rozčilovalo, nemohla riskovat spor s mužem, který ji dosadil na trůn.

V roce 1762 se Kateřině narodil Alexej, její a Orlovův nemanželský syn. Ten dostal jméno podle vesnice Bobriki, kde žil, a oficiálně tak zahájil šlechtický rod hrabat Bobrinských.

Spiknutí

Orlovův vliv se stal obrovským po odhalení spiknutí, jehož cílem bylo vyvraždění celé orlovské rodiny. Císařovna tehdy dokonce uvažovala o sňatku se svým favoritem, ale plán zhatil její vlivný rádce Nikita Panin.

Ačkoli mezi Paninem a hrabětem Grigorijem Orlovem nedošlo k žádnému otevřenému nedorozumění, Panin si přesto přál Orlovův pád. Chytrý a rozhodně příliš nesmělý na to, aby Orlova otevřeně napadl, nevynechal žádnou příležitost, aby na něj zaútočil po straně. Orlovovo chování bylo téměř přesným opakem. Nikdy nikoho nenáviděl, i když ho mnozí nenáviděli. Jeho arogance mu získala velké množství nepřátel.

Catherine byla a stále byla na Orlovovi velmi závislá. On naopak ke Kateřině nikdy necítil žádnou přirozenou náklonnost, ale jen tu, která pramenila z vděčnosti a ctižádosti. Pyšnil se přízní své panovnice, pěstoval si úspěch, a jakmile zjistil, že si získal dostatečnou pověst a autoritu, jeho vášeň začala chladnout; zaujal odtažitý postoj a dokonce začal intrikovat se svou neteří, která byla zároveň císařovninou dvorní dámou.

Čím více si Kateřina přála obnovit jeho náklonnost, tím více se zdálo, že má tendenci se stáhnout a hledat zábavu ve společnosti jiných dam. Císařovna nemohla jinak, než že jí toto nevděčné chování vadilo. Kvůli své náklonnosti k Bobrinskému (Orlovovu dítěti) ho však nezavrhla hned. Chlapce soukromě vychovávala na petrohradském předměstí a při návštěvách se často převlékala.

Mezitím se Orlov dozvěděl, že se ho carevna konečně rozhodla zbavit. Aby znovu vzbudil Kateřininu náklonnost, věnoval jí Grigorij jeden z největších diamantů na světě, od té doby známý jako Orlovský diamant.

Byl jedním z prvních zastánců slavjanofilské myšlenky na osvobození křesťanů z osmanského jha. V roce 1771 byl vyslán jako první ruský zmocněnec na mírový kongres, ale ve svém poslání neuspěl kvůli neústupnosti Osmanů a částečně – podle Nikity Panina – kvůli vlastní nehorázné drzosti.

Poslední léta a smrt

Po návratu bez povolení do svého Mramorového paláce v Petrohradě zjistil, že ho v přízni carevny nahradil mladší Potěmkin. Orlov se stal u dvora bezvýznamnou osobou a na několik let odešel do zahraničí.

Do Ruska se vrátil několik měsíců před svou smrtí v Moskvě 13. dubna 1783. Nějakou dobu před smrtí trpěl bludy. Později v životě se oženil se svou neteří Jekatěrinou Zinovjevovou, ale jejich manželství bylo bezdětné. Byl pohřben ve vesnici Otradnoje v Serpuchovském okrese u Moskvy.

Napsala Olga Prodan, RT